Archiv autora: administrator

Malba na stěnu učebny 203, Spolkový dům

Náčrt návrhu malby

Ve Spolkovém domě v 1. patře se nachází učebna sborů hudebního oboru ZUŠ. Tato učebna je ze dvou stran prosvětlená okny, v další stěně je vchod do učebny a čtvrtá stěna je zcela prázdná. Vyzývá proto k umístění malby s hudebním tématem.  Velikost volné stěny je 540 X 320 cm.

Pro malbu jsem zvolila téma sborového zpěvu. V lineární malbě budou použity reálné siluety žáků sboru a pana učitele Drahoty. Reálné siluety se dále v malbě budou proměňovat ve vlnění, které má znázorňovat šíření zvuku.

K vyjádření pestrosti tónů, které při zpěvu vznikají a působí nejen na zpěváka, ale i na posluchače, bude použita pastelová barevnost odkazující k velké škále barevnosti zvuků a jejich působení.

Malba bude provedena interiérovými barvami s akrylovým základem, který se s podkladem současné výmalby dobře snese. Předpokládám, že provedení bude trvat 1 den. Schnutí barev asi 12hodin.

Barevný návrh malby na stěnu „Své srdce rozezpívej“

Marie Slavotínková, 2018

V rámci programu Noci kostelů 2017 se v chrámu svaté Barbory uskutečnil výtvarný workshop s názvem Dvojí inspirace. Touto inspirací byl jednak prostor chrámu a jednak varhanní hudba v podání Marie Martinkové. Poslouchali jsme  skladby J. S. Bacha, M. A. Charpentiera, F. Schuberta a E.Morriconeho.

V centrálním prostoru mezi lavicemi leželo bílé plátno s připravenými akrylovými barvami. Umístění plátna na podlaze ve středu katedrály mělo svůj význam. Plátno tak bylo uprostřed lidí a svou horizontální polohou odkazovalo k odevzdání toho, co lidé na plátno pokládají. Během malování si každý zvolil libovolnou barvu i místo pro své vyjádření. Na plátně se tak objevovaly konkrétní věci, symboly, barevné skvrny a tahy. Lidé k plátnu přistupovali s respektem vůči malbě druhých. Plynule na ni navazovali nebo ji dokonce dále rozvíjeli. Během hodiny bylo plátno pokryto malbou. Přestože varhanní hudba dozněla, přistupovali jednotlivci, aby zanechali svou stopu na ležícím plátně.

Na malbě se podílelo více než dvacet lidí. Z krátkých rozhovorů s nimi jsem odhalovala jejich touhu, která překonala jejich ostych a dovolila jim podílet se na tvorbě tohoto obrazu. Můžeme v něm hledat nejrůznější symboly a odkazy, hodnotit jeho barevnost nebo kompozici. Nejdůležitější moment tohoto obrazu ale vidím v samotném osobním prožitku malby každého účastníka.

 Marie Slavotínková, vedoucí výtvarného workshopu

This painting is an outcome of cooperation of more than twenty people who participated in workshop called Double inspiration. This workshop took place in StBarbara’s Cathedral on 9th June, within the so called Night of Churches. The Night of Churches presents Christianity and oves an oportunity for visitors and residents to experience chat our churches have to offer, like stunning architecture and art, impressive musical performances, and a variety of programs including workshops or theatre performances.           

The workshop of Double inspiration took place under the tutelage of Marie Slavotínková was based on perception of the beauty of the cathedral, and on listening to the music of its organplayed by Marie Martinkova. People came to enjoy both of these stimuli and to express thein emotions with a paint-brush and colours. They have cooperated,  followed each other, and in the end, Theky created this komplex painting.

1. “Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí”
2. “Amen, pravím tobě, dnes budeš se mnou v ráji”
3. “Ženo, hle, tvůj syn! Synu, hle, Matka tvá!”
4. “Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil?”
5. “Žízním”
6. “Dokonáno jest”
7. “Otče, v ruce tvé poroučím ducha svého”

Přicházíte do kostela sv. Jakuba, kde vám dnešní instalace představuje tento chrámový prostor v souvislosti s výše uvedeným dílem Josepha Haydna. Malby, které vznikaly při poslechu jeho sonát jsou součástí naší instalace. Ta nás má přiblížit tajemství „Sedmi posledních slov Vykupitelových na kříži“. Tajemná malba – slova vycházející z Kristových úst a naše účast na nich skrze svíčky, které si můžete zapálit. Vizuální, hudební a duchovní prožitek zde vytvoří celek během nočního koncertu.

Instalaci připravily LG a MS, malby MS

V rámci programu Noci kostelů 2015 se v chrámu svaté Barbory uskutečnil výtvarný workshop s názvem „Dvojí inspirace“. Touto inspirací byla varhanní hudba v podání Michala Hanuše.  Poslouchali  jsme skladby Nicolause Bruhnse, Johanna Pachelbela, F.X. Brixiho nebo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Druhou inspirací byla malba inspirovaná samotným poslechem.

V centrálním prostoru mezi lavicemi leželo bílé plátno s připravenými akrylovými barvami. Umístění plátna v centrálním prostoru lavic na podlaze katedrály mělo svůj význam. Plátno tak bylo uprostřed lidí a svou horizontální polohou odkazovalo k odevzdání toho, co lidé na plátno pokládají. Prvního tahu na bílé plátno se ujala holčička Amelka, která si vyžádala zelenou barvu. Během malování si každý zvolil libovolnou barvu i místo pro své vyjádření. Na plátně se tak objevovaly konkrétní věci, barevné skvrny a tahy. Lidé přistupovali s respektem k malbě druhých. Plynule na ni navazovaly nebo ji dokonce dále rozvíjeli. Během hodiny bylo plátno pokryto malbou. Posledními tahy byly kresebné zásahy do vlhké malby. Závěr výtvarné akce přirozeně vyplynul také z ukončení varhanní hry.

Na malbě se podílelo více než dvacet lidí. Z krátkých rozhovorů s nimi jsem odhalovala jejich touhu, která překonala jejich ostych a dovolila jim podílet se na tvorbě tohoto obrazu. Můžeme v něm hledat nejrůznější symboly a odkazy, hodnotit jeho barevnost nebo kompozici. Nejdůležitější moment tohoto obrazu ale vidím v samotném osobním prožitku malby každého účastníka.

Marie Slavotínková

Marie Slavotínková – Room flowers

Cyklus maleb, který představuji, je souborem zatím 16 obrazů. Obrazy vznikaly od konce roku 2013. V té době jsem ještě byla na mateřské dovolené s dcerou Sárou. Užívaly jsme si společně objevování okolního světa a hodně času jsme trávily v našem domě. Zákoutí s hračkami, kuchyně nebo prosklené zádveří  s pokojovými květinami. Hry, vaření nebo opečovávání pokojových květin bylo na denním pořádku.  Uvědomovala jsem si vnímání habitu draceny, juky nebo naší oblíbené masožravé květiny. Pozorovala jsem jejich pokroky v růstu, nové listy a probarvování květů.

Cyklus nyní obsahuje různé formáty, některé z nich tvoří diptychy nebo jsou spojením dokonce 4 malých formátů. Hrála jsem si s možnostmi spojování a oddělování a hledala vztahy mezi jednotlivými částmi cyklu.

V příloze přikládám několik ukázek, celá dokumentace je pak na mých webových stránkách www.slavotinkova.cz.

REMAX Kolín, 2010

Chodím, dívám se, střádám to, co mě oslovuje. Skici, poznámky a pár fotografií jsou předzvěstí nového začátku. Složené a omotané plátno vnořuji do barevného roztoku, kde koná své dílo barva. Točím, přitlačuji a pokouším se předvídat, co se na stočené ploše plátna děje. Očekávání se naplňují ve chvíli, kdy se barvou dotčené plátno rozprostře a vydá své svědectví. Světlé průhledy kontrastují s blízkostí tmavých částí. Začíná nová komunikace.

„Její tvorba v nevelkých i četných obrazových cyklech a sestavách výtvarně interpretuje skryté proudy života přírody společně s jevy intimního světa dnešního člověka…

Významový potenciál redukovaných ploch a barevných struktur získal obecnější platnost, obraz reálného kusu zemského povrchu se postupně změnil v metaforické „reality“ nadčasových přírodních pohybů a procesů…“

Petr Kmošek, Středočeské ateliéry

„…Ve velkých obrazech zachycuje abstraktní energetické pole, v němž je zaznamenáno určité poselství. Její obrazy se vztahují k celku světa a makrostrukturám, poskytují však divákovi namísto panoramatického obrazu průhled do planetární rostlinné dimenze….Její nepředmětné obrazy na jedné straně zpřítomňují stopy vzájemného rozhovoru člověka s přírodními živly a na druhé straně jejich záznamy tvoří zprávu, kterou nelze racionálně vepsat do souřadnic objektivního světa…“

Věra Jirousová, komentář k „Vítr-rytmus a listí“

11. 10.-31.11. 2008
Dobrá čajovna, Jungmannovo náměstí 481, Kutná Hora
otevřeno denně od 14 do 22 hodin

Dobrá kuchařka? Tomuto pečení ale předcházely jiné přípravy, než nakoupení surovin dle receptu a jejich smíchání. Ovšem stejně jako v kuchyni jsou z montážní pěny upečené bábovičky, hřbety či srdce vyvrcholením dlouhých příprav. Cyklus Bábovičky navazuje na cyklus Ohniště a oba propojuje živel ohně, který má tu rozporuplnou moc, že umí dávat i brát – život nebo také tvar. A právě tento kruh zániku a vzniku ohněm autorka v oněch dvou cyklech sledovala. Nejdříve malovala formou ohněm zničenou – popelem a uhlem – a poté naopak teplem – energií, kterou oheň vydává – formu zrodila, tedy „upekla“ ony drobné objekty báboviček.
Výstava však neukazuje jen dvojakost ohně, ale také jeho rituální sílu. Když Marie Slavotínková potkávala při procházkách krajinou ohniště, naslouchala těm černým kruhům, drobným uhlíkům a popelu a vytušila očistnou moc ohně, který spaluje nepotřebné, ať už při úklidu sadu u chalupy anebo naší vnitřní zahrady. Z domů odnášeného popela pak prsty malovala ohniště a proces pálení. Jako by ho nechávala proběhnout znovu, na papíře a možná i v sobě. Onen symbolický konec a upečený počátek souvisí se zásadní změnou v autorčině osobním životě. Do Kutné Hory se vrátila po několikaletém pobývání v Alžírsku a poté New Yorku, tedy vskutku nová životní etapa.
Výstava v Dobré čajovně restartuje také prezentaci její tvorby v Česku, odkud pochází a kde se začala formovat její tvůrčí cesta. Vystudovala v brněnském ateliéru malby Martina Mainera Fakulty výtvarných umění v Brně (řez tímto ateliérem provedla roku 2002 výstava v kutnohorské Galerii Felixe Jeneweina). Dobrá čajovna hostí po dlouhé době profesionální výtvarnici, kterou netradiční výstavní prostory uvolnily, a představuje svoje práce poprvé záměrně nezarámované, ponechané surově tak, jak vznikly. Výhodou je tak volné hmatání očima po povrchu děl, která ale můžete třeba i očichat. Načasování výstavy ji proměňuje v obecnou meditaci o kruhu zániků a zrodů a tu je nejlépe strávit v průběhu dalšího rituálu, tentokrát čajového.

Jitka Francová

Je libo chutného dezertu? Nebo srdce z lásky? Není sice dokonale nazdobené, ale je! Nabízí se bábovičky, dortíky i hřbety. Jen si vybrat!
Má cesta k přípravě těchto pochutin nebyla přímá. Samotnému „pečení“ předcházelo mé přemýšlení a meditace nad černými skvrnami v krajině, kterými byla ohniště ve volné přírodě. Potkávala jsem je nebo jejich zbytky u krajů cest, v cípu pole a u oplocených hranic pozemků. Rozjímala jsem nad černou nebo šedočernou skvrnou, obklopenou trávou a usazenou na hliněném podkladu. Tato ohniště mě stále nějak vtahovala do svých kruhů, příběhů popela a drobných uhlíků. Vyvolávala ve mně tušení očistného pálení všech nečistot, toho, co je již bez hodnoty a je pro nás nicotné. Malé části „popelavého svědectví“ jsem si odnášela domů a použila jsem je k malbě svých obrazů. Ty jsou svědectvím o procesu pálení, očistné moci ohně, který pohltí vše a promění v popel. Tepla, které oheň vydává, pak může být využito k vytvoření nových forem, třeba právě dortového srdce.

Marie Slavotínková