11. 10.-31.11. 2008
Dobrá čajovna, Jungmannovo náměstí 481, Kutná Hora
otevřeno denně od 14 do 22 hodin
Dobrá kuchařka? Tomuto pečení ale předcházely jiné přípravy, než nakoupení surovin dle receptu a jejich smíchání. Ovšem stejně jako v kuchyni jsou z montážní pěny upečené bábovičky, hřbety či srdce vyvrcholením dlouhých příprav. Cyklus Bábovičky navazuje na cyklus Ohniště a oba propojuje živel ohně, který má tu rozporuplnou moc, že umí dávat i brát – život nebo také tvar. A právě tento kruh zániku a vzniku ohněm autorka v oněch dvou cyklech sledovala. Nejdříve malovala formou ohněm zničenou – popelem a uhlem – a poté naopak teplem – energií, kterou oheň vydává – formu zrodila, tedy „upekla“ ony drobné objekty báboviček.
Výstava však neukazuje jen dvojakost ohně, ale také jeho rituální sílu. Když Marie Slavotínková potkávala při procházkách krajinou ohniště, naslouchala těm černým kruhům, drobným uhlíkům a popelu a vytušila očistnou moc ohně, který spaluje nepotřebné, ať už při úklidu sadu u chalupy anebo naší vnitřní zahrady. Z domů odnášeného popela pak prsty malovala ohniště a proces pálení. Jako by ho nechávala proběhnout znovu, na papíře a možná i v sobě. Onen symbolický konec a upečený počátek souvisí se zásadní změnou v autorčině osobním životě. Do Kutné Hory se vrátila po několikaletém pobývání v Alžírsku a poté New Yorku, tedy vskutku nová životní etapa.
Výstava v Dobré čajovně restartuje také prezentaci její tvorby v Česku, odkud pochází a kde se začala formovat její tvůrčí cesta. Vystudovala v brněnském ateliéru malby Martina Mainera Fakulty výtvarných umění v Brně (řez tímto ateliérem provedla roku 2002 výstava v kutnohorské Galerii Felixe Jeneweina). Dobrá čajovna hostí po dlouhé době profesionální výtvarnici, kterou netradiční výstavní prostory uvolnily, a představuje svoje práce poprvé záměrně nezarámované, ponechané surově tak, jak vznikly. Výhodou je tak volné hmatání očima po povrchu děl, která ale můžete třeba i očichat. Načasování výstavy ji proměňuje v obecnou meditaci o kruhu zániků a zrodů a tu je nejlépe strávit v průběhu dalšího rituálu, tentokrát čajového.
Jitka Francová
Je libo chutného dezertu? Nebo srdce z lásky? Není sice dokonale nazdobené, ale je! Nabízí se bábovičky, dortíky i hřbety. Jen si vybrat!
Má cesta k přípravě těchto pochutin nebyla přímá. Samotnému „pečení“ předcházelo mé přemýšlení a meditace nad černými skvrnami v krajině, kterými byla ohniště ve volné přírodě. Potkávala jsem je nebo jejich zbytky u krajů cest, v cípu pole a u oplocených hranic pozemků. Rozjímala jsem nad černou nebo šedočernou skvrnou, obklopenou trávou a usazenou na hliněném podkladu. Tato ohniště mě stále nějak vtahovala do svých kruhů, příběhů popela a drobných uhlíků. Vyvolávala ve mně tušení očistného pálení všech nečistot, toho, co je již bez hodnoty a je pro nás nicotné. Malé části „popelavého svědectví“ jsem si odnášela domů a použila jsem je k malbě svých obrazů. Ty jsou svědectvím o procesu pálení, očistné moci ohně, který pohltí vše a promění v popel. Tepla, které oheň vydává, pak může být využito k vytvoření nových forem, třeba právě dortového srdce.
Marie Slavotínková